Paleontologie

Ve devonských vápencích Moravského krasu můžeme často pozorovat celé polohy s velmi bohatým zastoupením zkamenělin prvohorní mořské fauny. K hlavním zástupcům zkamenělin ve vápencích patří především:

Ramenonožci (Brachiopoda) – vymřelá skupina mořských živočichů, žijících přisedle na mořském dně. Vápnité schránky jsou poněkud podobné ulitám mlžů. Na rozdíl od nich však rovina souměrnosti neprochází mezi miskami, ale mezi vrcholy a středem předního okraje schránky. Vyskytují se především v josefovských vápencích, kde dominují tlustoskořepatí ramenonožci rodu Bornhardina. Velmi vzácně se vyskytují ramenonožci rodu Spirifer s široce protaženými, radiálně rýhovanými schránkami. Ramenonožci se často nacházejí v tzv. lumachelách, což je označení horniny složené z úlomků i celých schránek.

  • Stromatopory – vymřelá skupina živočichů, kteří žili přisedle na dně teplejších moří. Jejich trsy vytvářely rozsáhlé vápencové útesy, Jednotlivé trsy jsou většinou masivní, válcovité, bochníkovité, destičkovité či rozvětvené a dosahují velikosti od několika milimetrů do několika metrů. K nejtypičtějším stromatoporám Moravského krasu patří zástupci rodu Amhipora a Idiostroma s větevnatými formami a Actinostroma s bochníkovými a plátovými trsy se zřetelnou síťovitou stavbou. Stromatopory řadíme k mořským houbám – demospongiím. Zkameněliny stropatopor jsou charakteristické pro lažánecké vápence.

  • Koráli – jsou typickou zkamenělinou vilémovických vápenců. Jsou zastoupeni řádem drsnatých korálů (Rugosa) a řádem korálů tabulátních (Tabulata). K typickým zástupcům rugosních korálů patří např. koráli rodu Acantophyllum. Z tabulátních korálů můžeme jmenovat např. Caliopora nebo Scoliopora. Ze současných moří jsou známy formy velmi podobné tabulátním korálům, a je velmi pravděpodobné, že jsou přímými příbuznými a snad i pokračovateli těchto dávných skupin.

K významným vůdčím fosiliím pro mikrostratigrafické zařazení vápenců svrchního devonu a spodního karbonu patří tzv. konodonti. Jde o kuželovité a ploténkovité útvary se zoubky mikroskopických velikostí, u nichž není bezpečně známo jejich systematické postavení. Hádsko-říčské vápencelíšeňského souvrství jsou také zajímavé paleontologickými nálezy trilobitů. Jsou zde popsány některé široce rozšířené druhy známé i z jiných oblastí. Skutečnost, že se trilobiti vyskytují společně s dalšími vůdčími fosiliemi (konodonti, ostrakodi apod.), zvyšuje stratigrafický význam těchto nálezů pro mezinárodní korelace. Nejstarší ověřená fauna se vyznačuje výskytem rodu Cyrtosymbole. K mladším druhů náleží např. rody Phacops, Pseudowaribole a Drewermannia. Nejmladší devonskou trilobitovou faunu zastupují rody Mirobole a Sinosymbole.

V jurských vápencích a spongilitech rudických vrstev je obsažena velmi bohatá mořská fauna. K hlavním zástupcům zkamenělin v jurských sedimentech patří především:

  • Amoniti – představují vyhynulou skupinu hlavonožců s vnější schránkou podobnou loděnkám. Podle nálezů schránek,
    či otisků amonitů zde bylo popsáno celkem 28 druhů. Nejčastěji se vyskytují schránky rodů Cardioceras, Perisphinctes, Peltoceras a Rursiceras. Naprostá většina fosilií pochází z několika umělých odkryvů v písčitých vápencích. Jednalo se zejména o Lom Hrubých u Olomučan, který zanikl kolem roku 1950. Sběr dobře zachovaných zkamenělin byl poměrně běžnou záležitostí a byly zde nalézány na dnešní dobu unikátní exempláře někdy i „obřích“ rozměrů. Jeden z největších amonitů nalezených v té době měří v průměru 50 cm.
  • Belemniti – vyhynulí hlavonožci, připomínající nejvíc dnešní sépie. Mají vnitřní přímou schránku doutníkovitého tvaru – rostrum. K nejběžnějším zástupcům belemnitů Moravského krasu patří rod Hibolites.
  • Ježovky (Echinoidea) – jsou velmi početnou třídou ostnokožců. Otisky schránek, či ostnů ježovek v rohovcích patří k nejběžněji nalézaným jurským zkamenělinám Rudické plošiny. Hlavními zástupci jsou rody Plegiocidaris a Pseudocidaris.

Velmi hojné jsou též živočišné houby (Porifera) či ramenonožci (Brachiopoda) rodů Terebratula a Rhynchonella.

Písčité vápence jsou rovněž velmi bohaté na mikrofosilie dírkovců. Bez udání polohy nálezu je popisován i zub žraloka dlouhý cca 30 mm.

V odebraných vzorcích bádenských (třetihorních) sedimentů byla popsána hojná fosilní fauna dírkovců, láčkovců, mechovek, mlžů, plžů a otolity ryb (otolity jsou vápnité útvary ze statického ústrojí ryb, někdy jediné pozůstatky, které se nám z ryb zachovávají).

Třetihorní sedimenty jsou nesmírně zajímavé pro paleontology. Z dochovaných fosilií lze jmenovat např. nálezy ústřic z Knechtova lomu u Březiny. Tlustostěnné ústřice a úlomky bádenských korálů byly zastiženy i v podzemních prostorách jeskyně Svážná studna v Lažáneckém žlebu.

V Západním lomu dobývacího prostoru Mokrá byly zjištěny vertikální krasové pukliny vyplněné šedozelenými vápnitými jíly s bohatou faunou miocénních terestrických obratlovců – obojživelníků, plazů a savců.

Nejstarší paleontologické nálezy čtvrtohorních obratlovců (lev, medvěd, srnec, bizon a prase) pocházejí z krasových trhlin z lomu Malá dohoda u Holštejna. Řada jeskyní Moravského krasu jsou významnými paleontologickými lokalitami s četnými nálezy kostí velkých pleistocénních obratlovců, zejména jeskynních medvědů. Doloženy jsou i další druhy jako např. jeskynní hyena, lev. K významným jeskyním, které využívali medvědi k zimnímu spánku patří systém Sloupsko-šošůvských jeskyní,  jeskyně Pod Hradem, Kateřinská a Výpustek.

Obraz vývoje zdejší krajiny ve čtvrtohorách dokládají zbytky holocénních travertinů s měkkýší faunou dochované např. v těsné blízkosti jeskyně Štajgrova díra v Pustém žlebu. K nejzajímavějším výsledkům výzkumu travertinu patří zjištění typického lesního prostředí v minulosti Moravského krasu. Tím se výrazně odlišuje od podmínek v Českém nebo Slovenském krasu. O vývoji přírody a krajiny poskytují další cenné informace výzkumy malakocenóz (schránek fosilních plžů) v portálech jeskyní a pod skalními převisy.

Správa CHKO Moravský kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt