Flóra

Pestrost vegetace Moravského krasu je, zvláště v porovnání s okolním nekrasovým územím, nápadná již na první pohled. Spolupůsobí zde řada faktorů, k nejdůležitějším patří geologická stavba, členitý reliéf a mikroklimatické podmínky, které se často na malých vzdálenostech výrazně mění. Důležitou roli hrají i poloha Moravského krasu na rozhraní hercynské, panonské a karpatské biogeografické oblasti a vlivy dob ledových. Do vývoje a skladby rostlinných společenstev dlouhodobě zasahuje také člověk.

Nejjižnější části Moravského krasu jsou typické výskytem teplomilných druhů, které sem pronikají z panonské oblasti a severněji se v krasu objevují jen zřídka V ostrůvkovitě vyvinutých teplomilných šípákových doubravách, které zde mají severní hranici svého rozšíření, se mezi jinými dřevinami vyskytují i dub cer (Quercus cerris), dub šípák (Q. pubescens), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). V xerotermní vegetaci suchých trávníků a skalních stepí vzácně nalezneme zvláště chráněné druhy pryšec vrbolistý (Euphorbia salicifolia), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec nízký (Iris pumila), kosatec pestrý (Iris variegata), kosatec trávolistý (Iris graminea), chrpu chlumní (Centaurea triumpfettii subsp. axillaris), hvězdnici chlumní (Aster amellus), hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris) a třemdavu bílou (Dictamnus albus). Roste zde i kriticky ohrožený a evropsky významný hadinec nachový (Echium maculatum). Ve světlých lesích a jejich lemech je hojná kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Ze zvláště chráněných hub najdeme vřeckovýtrusou káčovku ploskou (Biscogniauxia simplicior) rostoucí pouze na dřevě řešetláku počistivého nebo v zemi rostoucí lanýž letní (Tuber aestivum).

Charakteristické pro jižní a částečně střední části krasového území jsou především dubohabrové lesy, tvořené dubem zimním (Quecus petraea), d. letním (Q. robur) a habrem obecným (Carpinus betulus), často se vyskytuje javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a místy i lípa malolistá (Tilia cordata). V bohatém keřovém podrostu je častý lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), dřín jarní (Cornus mas) aj. V bylinném patře jsou zastoupeny hájové druhy, např. sasanka hajní (Anemone nemorosa), prvosenka jarní (Primula veris), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), k. vonný (P. odoratum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a černýš hajní (Melampyrum nemorosum). Ve stinných polohách tvoří souvislé travní porosty strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a s. nicí (M. nutans). V dubohabřinách a suťových lesích rozkvétá koncem léta nápadný a ohrožený brambořík nachový (Cyclamen purpurascens).

Z komplexu dubohabrových lesů vystupují některé lokality, na jejichž jižně exponovaných svazích se setkáme s výrazně teplomilnou vegetací. Ostrůvky teplomilných společenstev však nalezneme i v nejsevernějších částech Moravského krasu na osluněných stráních a skalních hranách žlebů s jižní expozicí. Z rostlin jsou zde typické například kostřava sivá (Festuca pallens), k. walliská (F. valesiaca), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), ohrožená sasanka lesní (Anemone sylvestris), z keřů tu roste ohrožený dřín jarní (Cornus mas), jeřáb muk (Sorbus aria), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) aj. Oproti nim kontrastují stinné a chladnější biotopy skalních hran žlebů s expozicí severní. Zde najdeme z trav hojnou pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea), nebo silně ohrožený lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata).

Největší plochy severní a částečně střední části Moravského krasu náleží bučinám (případně jedlobučinám). Stromové patro je tvořeno bukem lesním (Fagus sylvatica), habrem obecným (Carpinus betulus) s vtroušeným jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), javorem mléčem (Acer platanoides) a j. klenem (A. pseudoplataus). Dříve hojná jedle bělokorá (Abies alba) přežívá jen na některých lokalitách. Bučiny se vyznačují pestrým bylinným podrostem. Brzy na jaře zde najdeme porosty dymnivek (Corydalis sp.div.), jaterníku trojlaločného (Hepatica nobilis), hrachoru jarního (Lathyrus vernus) a dalších druhů. Tyto střídají bohaté porosty kyčelnice devítilisté (Dentaria enneaphyllos), k.cibulkaté (D. bulbifera), bažanky vytrvalé (Mercurialis perennis), samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), bukovníku kapraďovitého (Gymnocarpium dryopteris) nebo svízele vonného (Galium odoratum), později v létě zpestřené druhy z čeledi vstavačovitých - okroticí bílou (Cephalenthera damasonium), o. dlouholistou (C. longifolia) a o. červenou (C. rubra).

Na příkrých nepřístupných svazích krasových údolí se uchovaly suťové lesy (jasanové a lipové javořiny), pro které jsou typické jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa malolistá (Tilia cordata), v inverzních polohách žlebů s jilmem horským (Ulmus glabra), jedlí bělokorou (Abies alba) a původním smrkem (Picea abies). V severní části krasu se na těchto stanovištích vyskytuje tis červený (Taxus baccata). Při úpatí svahů nastupuje stínomilný rybíz alpínský (Ribez alpinum), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana) apod. V bylinném patře jsou typické podhorské až horské druhy (často jde zároveň o druhy nitrofilní, vyhledávající půdu s vysokým obsahem dusíku), např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), jarmanka větší (Astrantia major), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) nebo ploštičník evropský (Cimicifuga europaea). Významný je výskyt řady kapradin, jako jsou bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), b. vápencový (G. robertianum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), na skalkách je nápadný sleziník červený (Asplenium trichomanes), s. zední (A. ruta-muraria), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) aj. Kriticky ohrožená kapradina jelení jazyk celolistý(Phyllitis scolopendrium) roste v bohatých porostech na několika místech v Pustém žlebu a v Macoše V Punkevním žlebu na kmenech stromů byl nalezen vzácný evropsky významný mech dvouhrotec zelený (Dicranum viride).

 

Propast Macocha patří nejen k nejvýznačnějším krasovým jevům, ale je i lokalitou unikátních rostlinných společenstev. Stinné vlhké skalní stěny pokrývají husté polštáře četných mechorostů – sourubka kadeřavá (Neckera crispa), stromkovec ocáskovitý (Thamnobryum alopecurum), baňatka potoční (Brachythecium rivulare), měřík čeřitý (Plagiomnium undulatum) aj. V tlejících kmenech na suťovém kuželu v prospasti se skrývá vzácný a pouze za tvorby tobolek pozorovatelný evropsky významný druh mechu s názvem šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), jenž se vyskytuje i v okolních žlebech. Obdobný výskyt má i další vzácný mech podnožitka bavorská (Timmia bavarica). Roste zde také jedna z nejzajímavějších a nejvzácnějších rostlin Moravského krasu - kruhatka Matthioliho (Cortusa matthioli). Byla zde objevena v roce 1918 při výzkumné výpravě na dno propasti. Právě dno propasti Macocha a přilehlé skály jsou jediným místem jejího výskytu v České republice. Je považována za glaciální relikt (pozůstatek doby ledové). Botanik Soják (1980) považoval rostliny z propasti Macocha za endemický poddruh Cortusa matthioli subsp. moravica (Podpěra) Soják. V současné době zde roste cca 120 rostlin.

Kruhatka Matthioliho získala druhové jméno podle italského lékaře Pietra Andrea Matthioliho (1501–1577), který od roku 1544 působil v Praze jako lékař císařském dvoře. V té době napsal latinský Herbář, který byl později vydán asi v 60 překladech v různých jazycích. Do češtiny ho přeložil roku 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. Matthioli (někdy uváděný v češtině jako Mattioli) se psal latinsky Matthiolus a odtud Carl Linné odvodil odborné druhové jméno kruhatky C. matthioli. Při tvorbě českého druhového jména je třeba vycházet z českého tvaru lékařova jména – Matthioli, správný český tvar rodového jména této rostliny je proto Matthioliho, nikoliv Matthiolova. Tvar odporující zásadám odvozování přídavných jmen v českém jazyce se bohužel objevil v Květeně ČR (rod Cortusa zde zpracoval M. Kovanda) a odtud se dostal do Klíče ke květeně České republiky (Academia, 2002, editor K. Kubát). Lze jen doufat, že podobné nepřesnosti budou v dalším vydání Klíče odstraněny.

V propasti Macoše a v hlubokých kaňonovitých žlebech je typicky vyvinuta vegetační inverze. Podhorské až horské druhy javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), v Suchém a Pustém žlebu pravděpodobně původní smrk ztepilý (Picea abies), játrovku podhořanku lesklou (Porella arboris-vitae), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), plavuň pučivou (Lycopodium annotinum),zde velmi vzácné druhy vranec jedlový (Huperzia selago) a violku dvoukvětou (Viola biflora) nebo jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium) rostoucí v údolích, střídají na hranách o 100 až 150 m výše druhy teplomilné jako dřín jarní (Cornus mas), jeřáb muk (Sorbus aria), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), tařice skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduini), kavyl Ivanův (Stipa pennata), sasanka lesní (Anemone sylvestris), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum) aj.

V úzkých nivách podél toků se uplatňují společenstva olšins olší lepkavou (Alnus glutinosa), na severu CHKO vzácně i s o. šedou (A. incana) a dále s jasanemztepilým (Fraxinus excelsior) v podrostu s devětsilem bílým (Petesites albus), prvosenkou vyšší (Primula elatior), děhelem lesním (Angelica sylvestris), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum) aj. Vzácně tam potkáme přesličku zimní (Equisetum hyemale), bleduli jarní (Leucojum vernum) a sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), která místy vybíhá i do lesních svahů nad potoční nivu.

Velmi zácně se v některých podmáčených částech krasových potočních niv tvoří mokřady. Zde na přechodu k lučním formacím převládají biotopy jako vlhké pcháčové louky s pcháčem potočním (Cirsium rivulare) ohroženým upolínem nejvyšším (Trollius altissimus), ostřicí trsnatou (Carex cespitosa) a o. štíhlou (C. gracilis) nebo vlhká tužebníková lada s již zmíněným dominujícím tužebníkem jilmovým a skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus).

Nepůvodní a invazní druhy rostlin

Negativním rysem ve vývoji vegetace Moravského krasu je zavlečení a další rozšiřování nepůvodních druhů rostlin. 
K šíření synantropních (člověka doprovázejících) druhů dochází především podél frekventovaných komunikací, parkovišť a turistických cest. Podstatnou změnu vegetačního krytu přinesla i náhrada původních smíšených porostů monokulturními smrčinami, která probíhala od konce 18. století. Dnes postupně v místech možných zásahů do lesních porostů a s ohledem na stupeň ochranné zóny CHKO, dochází k obnově přirozené druhové skladby i prostorové a věkové struktury lesních porostů. Mezi invazní druhy dřevin, které byly na území CHKO v minulosti vysazovány patří borovice černá (Pinus nigra), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Samovolné šíření u obou jmenovaných druhů jehličnanů nebylo však nikde v CHKO prokázáno a většinou, není-li důvodem k odstranění přísná lokální druhová ochrana, se nechávají na lokalitách dožít. Cílem tedy je zejména nevysazovat nové jedince. Na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny jsou ovšem stanoveny zvláštní podmínky, dané potřebou ukázek některých dřevin při výuce a další důvody. Proto zejména na území arboret jsou výskyty nepůvodních druhů dřevin tolerovány pod podmínkou určité pravidelné revize výskytu dřevin. Douglasky tvoří mnohdy v lesních porostech staré skupiny jedinců nebo aleje podél cest a tak se ponechávají na dožití. Tolerováno je i určité procento pěstování modřínu opadavého (Larix decidua), který je lesnicky významnou dřevinou a v hospodářských lesích jeho určité zastoupení neškodí.

Z listnatých invazních dřevin se jen místy na CHKO vyskytuje trnovník akát (Robinia pseudacacia), méně dub červený (Quercus rubra), ještě méně javor jasanolistý (Acer negundo). Takové dřeviny jsou postupně likvidovány různými způsoby, často za použití chemických přípravků, ovšem šetrně tak, aby nebyla zasažena okolní cenná společenstva. Z invazních bylin se na území CHKO vyskytuje řada druhů. Mezi nejzávažnější patří netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – již téměř vyhuben, celík kanadský a obrovský (Solidago canadensis a S. gigantea), americké druhy hvězdnic (Aster spp.). Jejich výskyty však nejsou rozsáhlé. Zejména proti netýkavce, křídlatce a bolševníku jsou vedeny každoroční likvidační práce, které počty rostlin výrazně eliminují. Invazní rostliny se totiž šíří na úkor našich původních druhů, které ze svého přirozeného prostředí vytlačují. Mohou tak za určitou dobu převládnout na určitých biotopech, kde dojde k výrznému ochuzení druhové skladby. Zde je důležité zdůraznit, že čím více budou tyto práce a jejich význam mezi lidmi se zájmem o ochranu životního prostředí známy, tím větší má kras naději že se od těchto rostlin téměř vyčistí. Pozitivní zprávou je, že se na krasu nevyskytují invazní druhy masově, ale jen bodově, místy liniově nebo jen na menších plochách, zejména podél vodních toků a efekt eliminace je snadno viditelný. Nivy potoků a říček je třeba kontrolovat i na horních tocích mimo kras, neboť dochází ke splavování semínek po proudu. Proto žádáme dobrovolníky, kteří mají během léta zájem o pomoc při likvidaci jmenovaných bylin (zejména ručně vytrhávané netýkavky žlaznaté), nechť se hlásí na Správě CHKO Moravský kras v Blansku. Před případným zapojením pomoci v terénu dostanou důležité instrukce pro zdárný a smyslupný průběh pomoci přírodě Moravského krasu. Odměnou jim může být nejen dobrý pocit z práce v oblasti ochrany přírody, ale případně i různé exkurze po krasu.

Jedním z důsledků zpřístupnění jeskyní je rozvoj vegetace kolem reflektorů – tzv. “Lampenflory”. Jedná se zejména o řasy a mechorosty (vzácněji o kapradiny), jejichž výtrusy se dostaly do jeskynních prostor a díky umělému osvětlení začaly klíčit a vytvářet na stěnách a krápnících drobné povlaky a porosty. Správa jeskyní Moravského krasu však chrání krápníkovou výzdobu eliminací této vegetace pravidelnými postřiky.

Správa CHKO Moravský kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt