Fauna

CHKO Moravský kras je na rozdíl od jiných krasových území ČR převážně lesní území, podhorského rázu, s velmi silným karpatským vlivem. Díky geografické poloze i geomorfologické a klimatické různorodosti se zde na malé ploše nachází pestrá mozaika rozmanitých biotopů a společenstev. O významu území svědčí i to, že odtud bylo popsáno více než 50 nových druhů z různých zoologických skupin. Charakteristické druhy živočichů jsou součástí především následujících typů společenstev:

  • společenstva teplomilných keřových a travinobylinných porostů
  • společenstva skal, skalních ostrožen a sutí
  • společenstva lesů
  • společenstva údolních niv
  • společenstva propasti Macocha – tvoří přechod ke společenstvu jeskynnímu
  • společenstva jeskyní
  • společenstva pramenů a potoků

Bezobratlí

Teplomilná nelesní společenstva jsou zachována ve větším rozsahu především v nejjižnější části území. Zejména jižní okraj Hádecké planinky navazující na bezlesé svahy Hádů a ostrůvky bezlesí nad údolím Říčky hostí celé soubory pozoruhodných druhů. Z plžů se zde vyskytují např. původem středomořská drobnička jižní (Truncatelina claustralis) a páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis). Vystupující skalky na Horneku obývá vzácný plž lačník stepní (Zebrina detrita). Na teplých bezlesých biotopech na okraji Hádecké planinky žijí např. cikáda trnková (Cicadivetta tibialis), vzácná zlatoočka Hypochrysa elegans a mravkolev ostruhatý (Distoleon tetragrammicus), z brouků chrobáček Euheptaulacus porcellus, chrobák ozbrojený (Odontaeus armiger) a chroustek Omaloplia spireae. Z dvoukřídlých stojí za zmínku alespoň teplomilné bzučivky Pollenia mayeri a P. hungarica a květilka Phorbia hadyensis (přímo z Hádů popsaná) a z blanokřídlých samotářská včela stepnice Eucera nigrescens. Z více než 1700 druhů motýlů nalezených na Hádech (na ploše menší než 1 km2 !) zde asi 20 dosahuje vůbec nejsevernějšího bodu svého areálu. K těm patří například drobníčci Stigmella zangheri, Ectoedemia cerris a E. rufifrontella, klíněnky Phyllonorycter abrasella a P. delitella, zavíječ Sclerocona acutellus, píďalky Therapis flavicaria, Idaea rubraria, I. degeneraria, můry Lygephila ludicra a Perigrapha icinctum. Nápadnějšími druhy motýlů těchto stanovišť jsou okáč kostřavový (Arethusana arethusa) a o. ovsový (Minois dryas). Na světlinách nad údolím Říčky se vyskytují dosud početné populace jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne). Rovněž v severnější části území se můžeme setkat se vzácnými teplomilnými druhy, např. - krásněnka Agonopterix adspersella zjištěná na Vilémovických stráních se jinde vyskytuje jen v NP Podyjí.

Skalnaté a suťové biotopy se vyznačují zejména výskytem různých druhů plžů, chvostoskoků a šupinušek. Zastíněná, vlhčí a chladnější místa obývají např. plž zemoun skalní (Aegopis verticillus), původem karpatské druhy srstnatka karpatská (Trichia lubomirskii), skalnice lepá (Helicigona faustina), vlahovka karpatská (Monachoides vicina), vidličnatka Campodea suensoni a chvostoskok Neanura carolii. Setkáme se zde i s několika význačnými druhy motýlů, které jsou ke skalnatému podkladu vázány většinou ve stadiu dospělce. Jsou to zejména píďalky šerokřídlec žlutavý (Charissa intermedia), š. rozchodníkový (C. ambiguata), š. tymiánový (C. pullata), píďalka údolní (Nebula tophaceata), lišejníkovec průsvitný (Nudaria mundana), můry pestroskvrnka podzimní (Polymixis xanthomista) a osenice svízelová (Chersotis margaritacea). Lesní společenstva bezobratlých jsou značně rozmanitá v závislosti na charakteru porostu, jeho druhovém složení, bylinném a keřovém podrostu apod. Teplomilné doubravy a dubohabřiny v jižní části území obývají většinou široce rozšířené lesní druhy nížin a pahorkatin. Žijí zde např. drabčík Quedius ventralis, kovařík Ischnodes sanguinicollis, nebo kovařík fialový (Limoniscus violaceus), vzácně i krasec dubový (Eurythyrea quercus) a samozřejmě nápadný roháč obecný (Lucanus cervus), na vlhčích místech zářivě zbarvený střevlík zlatoleský (Carabus auronitens), z dvoukřídlých masařky Myorhina discifera a Sarcophaga moravica, druhá z nich popsaná z okolí Hostěnic. Březové porosty provází vzácný severský hřbetozubec jarní (Odontosia sieversii), který se v Moravském krasu vyskytuje na jihozápadní hranici svého areálu. Charakteristickými druhy bučin, jedlobučin a podhorských suťových lesů jsou masařky Myorhina lunigera a M. pandifera, střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), prskavec větší (Aptinus bombarda), tesařík Acanthocinus reticulatus, adéla Adela associatella, píďalka šedokřídlec jilmový (Hydrelia blomeri), píďalka kuřičková (Perizoma taeniatum) a štětconoš smrkový (Calliteara abietis). K největším vzácnostem těchto biotopů patří píďalka šťavelová (Entephria infidaria), známá nejblíže z Alp a Novohradských hor.

Společenstva údolních niv jsou tvořena vlhkomilnými a často i chladnomilnými druhy. V inverzních polohách na dnech žlebů se můžeme setkat i s druhy podhorskými nebo dokonce horskými. Vlhké louky s charakteristickou faunou byly na území Moravského krasu bohužel většinou zničeny (přeměněny na ornou půdu, na kulturní louky, zalesněny apod.) a s nimi zmizely i četné pozoruhodné druhy. Na zbytcích krvavcových luk v okolí Ostrova dosud přežívá nepočetná populace celoevropsky ohroženého modráska bahenního (Maculinea nausithous). Obdobně v okolí přírodní rezervace Mokřad pod Tipečkem se dosud vyskytují vlhkomilné druhy ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) a perleťovec kopřivový (Brenthis ino). Z druhů vyšších poloh byly ve spodních částech hlubokých údolí zjištěny např. můry dřevobarvec zimolézový (Calliergis ramosa), kovolesklec jestřábníkový (Autographa bractea), šedavka horská (Hyppa rectilinea), š. rudoskvrnná (Apamea rubrirena), můra horská (Lasionycta proxima), osenice velká (Eurois occultus) a o. ptačí (Graphiphora augur).

Zcela zvláštní podmínky existují na dně propasti Macocha a v jeskyních, což vedlo ke vzniku vyhraněných společenstev jeskynních druhů. Tato společenstva se postupně utvářela z druhů živočichů vázaných původně na chladná a stinná místa na povrchu. Jsou složena jednak z tzv. troglobiontů (pravých nebo výlučně jeskynních druhů), dále troglofilů (druhů, které žijí např. také v sutích, pod kameny, ve stinných vlhkých lesích)  a konečně druhů, které pronikají do podzemních prostor jen příležitostně nebo zcela náhodně. Pravými jeskynními druhy jsou především někteří chvostoskoci a roztoči. Jsou mezi nimi i glaciální a interglaciální relikty (pozůstatky dob ledových a meziledových), například chvostoskok Shaefferia emucronata. Za zmínku stojí i druhy nově popsané pro vědu z Amatérské jeskyně, chvostoskoci Onychirius rauseri a Arrhopalites ruseki. Do jeskyní pronikají ve značném počtu a často velmi hluboko i druhy, které bychom zde neočekávali např. můra sklepní (Scoliopteryx libatrix), píďalka jeskynní (Triphosa dubitata) nebo třeba pijavka koňská (Haemopis sanguisuga). Hojným pavoukem vstupních částí jeskyní je pak meta jeskynní (Meta menardi).

Společenstva pramenů a potoků jsou tvořena až na výjimky široce rozšířenými druhy. Žije zde např. jepice předjarní (Baetis rhodani) a četné další druhy jepic, pošvatek, chrostíků a dalších vodních druhů hmyzu. Důležitý je výskyt máloštětinatce Bythonomus absoloni ve vodním toku Punkvy v oblasti Macochy, který je považován za endemita Moravského krasu.

Na území Moravského krasu byla zjištěna také řada druhů bezobratlých zařazených do seznamu zvláště chráněných druhů vyhlášky č. 395/1992 Sb. Z druhů kriticky ohrožených se zde řídce vyskytuje rak říční (Astacus astacus), v lesních společenstvech střevlík zlatitý (Carabus auratus) a krasec dubový (Eurythyrea quercus), na bezlesých stepních lokalitách se dnes rozšiřuje kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dále jsou zde poměrně běžní motýli jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) a modrásek černoskvrnný (Maculinea arion). Zatímco první z nich zde žije v poměrně početných populacích a není bezprostředně ohrožen, druhý je na pokraji vymření a nebudou-li učiněny rozhodné kroky na ochranu a obnovu jeho biotopů, nemá šanci na přežití.

Obratlovci

V jižní části Moravského krasu ve společenstvech teplomilných keřových a travinobylinných porostů se vzácně vyskytuje ještěrka zelená (Lacerta viridis), z ptáků ťuhýk obecný (Lanius collurio). V oblasti Hádů v keřových porostech hnízdí pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a strnad luční (Miliaria calandra).

Na skalách a skalních ostrožnách pravidelně hnízdí výr velký (Bubo bubo), stálá hnízdiště jsou především v oblasti Pustého a Suchého žlebu. Z kriticky ohrožených ptáků zde opětovně po zhruba 50. letech hnízdil sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Občasným zimním hostem je v Moravském krasu zedníček skalní (Tichodroma muraria).

Z větších savců jsou běžnými obyvateli lesních komplexů např. kuna skalní (Martes foina), jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), srnec obecný, (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). V jižní a střední části Moravského krasu se objevuje muflon (Ovis musimon), vzácně jelen evropský (Cervus elaphus). Z drobných savců jsou nejhojnější v severní části chráněného území norník rudý (Clethrionomys glareolus), hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) a poměrně hojný je i rejsek obecný (Sorex araneus). Myšice lesní (Apodemus flavicolis) a m. křovinná (A. sylvaticus) dominují v jižní části krasu. Dosud bylo zjištěno 7 druhů hmyzožravců a 16 druhů hlodavců. Z ptáků jsou charakteristické druhy pro bučiny lejsek malý (Ficedula parva), l. bělokrký (F. albicollis) a holub doupňák (Columba oenas).

V údolních nivách se pravidelně vyskytuje konipas horský (Motacilla cinerea), ledňáček říční (Alcedo athis) a skorec vodní (Cinclus cinclus).

Do společenstva propasti Macocha ve vazbě na jeskyně patří především netopýři. Další obratlovci využívají Macochy nepravidelně. Časté je hnízdění několika druhů ptáků, v minulosti existovala ve skalní stěně hnízdní kolonie rorýse obecného (Apus apus).

Prameny a potoky obývá např. vranka obecná (Cottus gobio), z obojživelníků je k rozmnožování využívá mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

Ze savců jsou dominantní skupinou netopýři (Chiroptera), kteří tvoří také nejdůležitější složku ve společenstvu jeskyní. Z 27 druhů netopýrů zjištěných z území České republiky jich bylo na území CHKO Moravský kras potvrzeno 24. Netopýři využívají jeskyní především k zimnímu spánku, netvoří v  nich letní kolonie. V zimě jsou nejpočetnějšími druhy netopýr velký (Myotis myotis), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr černý (Barbastella barbastellus). Při zimování bylo v jeskyních zjištěno celkem 18 druhů - chybí např. netopýr rezavý (Nyctalus noctula), n. stromový (Nyctalus leisleri) a n. parkový (Pipistrellus nathusii). V období mimo zimování tvoří významný podíl společenstev netopýrů netopýr velký (Myotis myotis), n. vodní (M. daubentoni), n. řasnatý (M. nattereri), n. velkouchý (M. bechsteini) a n. brvitý (M. emarginatus).

Z hlediska dlouhodobých změn stojí za zmínku, že z území Moravského krasu zmizel skalník zpěvný (Monticola saxatilis) a dlouhou dobu chyběl sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde však v roce 2016 opět úspěšně zahnízdil. Naopak se sem nastěhoval se čáp černý (Ciconia nigra), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a sýc rousný (Aegolius funereus), u něhož bylo první hnízdění prokázáno teprve v roce 1998.

Správa CHKO Moravský kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt